To druhé zřejmě potřebujeme mnohem více než to první. Každá pravicová vláda se zaštiťuje tím, že do budoucna potřebujeme rozvíjet vědu, inovace, výzkum a vývoj. Je to logické. Vychováváním vzdělaných odborníků nejen posouváme ekonomiku dopředu, ale i zvětšujeme skupinu samostatně přemýšlejících lidí, schopných vytvářet nové hodnoty, se střední a vyšší životní úrovní, tedy potencionální voliče pravicových stran.
Skutečnost je ovšem naprosto opačná. Zakonzervované školství, kde se netočí velké peníze a nedají se snadno získat politické body u voličů dlouhodobě stojí mimo jejich zájem. Ač má jít o jednu z klíčových priorit této vlády, je například fond Vzdělávání pro konkurenceschopnost jednou z největších našich ostud u Evropské unie, a pravděpodobně i důvod konce ministra Dobeše. Dokladem toho smutného faktu budiž převod jedné miliardy z tohoto fondu do programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Tedy do zametání chodníků. Je naivní si myslet, že stát je z těchto peněz schopen zajistit něco jiného než nekvalifikovanou pracovní sílu.
Technologické firmy všude v Evropě dlouhodobě lobují za podporu kvalitního vzdělání. Marně. Stát nedokáže peníze na vzdělávání efektivně využít, a tam kde jsou, je jich málo. Jeho role zde brutálně selhává. Stačí se podívat na rozpočet mé fakulty (FEL ČVUT), příspěvek státu zde tvoří pouhých 39% rozpočtu a neustále klesá. Šikovné vysoké školy tak pomalu mění svůj status a slovo veřejné pomalu mění svůj význam. Ty ostatní řeší svoje financování nabíráním více a více studentů, kteří nemají dostatečné předpoklady a následným poklesem úrovně studia, tak aby si je udržely. (Nebudou přeci vyhazovat peníze oknem). Snaha o zavedení školného má v tomto smyslu jeden konkrétní cíl. Omezit další vzdělávání v navazujících magisterských programech a přimět studenty aby se spokojili s bakalářským titulem, který dnes málokdo pokládá za plnohodnotné vysokoškolské vzdělání. Stát tím ušetří spoustu peněz, ale kvalita vzdělání se nijak nezlepší. Sám jsem měl možnost to pozorovat při studiu v Irsku.
Spolu s naprosto katastrofální úrovní široké sítě středních škol se brzy některé vysoké školy mohou dostat na úroveň lepších gymplů s nesrovnatelně většími náklady na provoz. Podle známé studie PISA jsme se jenom ve schopnosti porozumění textu za posledních 10 let propadli z 19. na 34. místo. Problémem do budoucna je i klesající počet nadaných žáků (7 na 5%). Vzdělávací instituce jejich talenty potlačují a nerozvíjí. O výsledcích v matematice, která je pro některé obory klíčová, raději pomlčím. Výsledkem nutně musí být pokles konkurenceschopnosti a ztráta pozic v globálním světě. Důsledkem bude ještě větší nárůst humanitních oborů, které budou produkovat obtížně zaměstnatelné lidi s nižším platem doprovázený poklesem životní úrovně celé společnosti. Zeptejte se už dnes absolventů jak si hledají práci. Špatně - hlásí se na středoškolské administrativní pozice někde v kanclu.
Dlouhodobě se u nás mluví o potřebě reformy důchodového systému. Prý kvůli nižší porodnosti. Nevěřím tomu, že je možné problém vyřešit nějakým nasyslením peněz do důchodových fondů. Jejich hodnota je vždy jen podložena prací, kterou je možné si za ně koupit. Když si je uložím teď, kdo za ně bude pracovat za 50 let, až bude Česká republika plná bezzubých důchodců? Budou bezcenné! A tohle se nynější reformou nijak neřeší. Není tak podstatné kolik důchodců bude připadat na jednoho pracujícího. Jde zase jenom o konkurenceschopnost. Pokud ale budou všichni jen zametat chodníky vidím to bledě.
